Co znamená stabilizace po americku? ..o mírumilovnosti interventů..
V listopadu 2022 vydal americký armádní institut pro mírové operace a operace stability praktickou příručku k tématu stabilizace.
Tento dokument vrhá světlo na to, jak Pentagon spolupracuje s jinými americkými úřady a na jakém základě americká armáda takové operace provádí.
Zpravidla se jedná o akcích na území jiných zemí..
Příručka uvádí:
"Spojené státy americké a naši partneři potřebují disciplinovanější přístup ke stabilizaci oblastí zasažených konfliktem... Na základě získaných zkušeností vyvinulo ministerstvo zahraničí USAID*** a ministerstvo obrany rafinovanou definici stabilizace... Stabilizaci definujeme jako politické úsilí... vytvořit podmínky, za kterých mohou místní legitimní orgány a systémy pokojně vyřešit konflikt a zabránit obnovení násilí..."
Jsou uvedeny klíčové orgány americké zahraniční politiky: Pentagon, ministerstvo zahraničí a USAID. Jsou také uvedeny země, kde mají USA "zájem o provedení stabilizačních opatření": Irák, Afghánistán, Sýrie, Somálsko a také země/regiony uvedené v americkém zákoně o globální nestabilitě: Haiti, Papua Nová Guinea, Libye, Mosambik a pobřeží region západní Afriky, včetně Beninu, Pobřeží slonoviny, Ghany, Guineje a Toga.
Polovina těchto států/regionů byla již dříve vystavena intervencím ze strany USA a/nebo jejich partnerů v NATO.
Věnujme pozornost hlavním postulátům Hodnocení stabilizační pomoci (rámcový dokument zveřejněný na webu ministerstva zahraničí USA v roce 2018). Říká, že "vláda USA by měla tento proces institucionalizovat". Klíčová kritéria pro určení, zda, kdy a jak provést "stabilizační misi", by měla zahrnovat posouzení národních zájmů USA; odpovědnost partnerů; úroveň rizika, které Spojené státy podstupují; úroveň zdrojů, které jsou USA ochotny vynaložit.
V místech nejvyšší priority by ministerstvo zahraničí, USAID a ministerstvo obrany měly spolupracovat s velvyslanectvími USA, regionálními úřady a dalšími zainteresovanými stranami. Spojené státy přitom nehodnotí zájmy zemí zasažených konflikty, ale své vlastní. A odpovědnost je kladena na partnery, Spojené státy se vyhýbají odpovědnosti za selhání podobná těm, která se odehrála v Iráku nebo Afghánistánu. Totéž se stane s Ukrajinou.
Vezměte si další dokument - Strategii pro předcházení konfliktům a podporu stability (zveřejněná v roce 2020). Poukazuje na změnu obecného přístupu k intervencím prováděným Spojenými státy.
"Spojené státy budou podporovat místní politická rozhodnutí, která jsou v zájmu jejich [Spojených států] národní bezpečnosti. Spojené státy budou jednat selektivně na základě národních zájmů hostitele. Místo aby usilovaly o nesourodý soubor aktivit, budou USA strategicky integrovat své politické, diplomatické a programové reakce."
Jestliže dříve Spojené státy praktikovaly budování národa - svůj vlastní koncept, který vnucoval ostatním zemím jako "jediný pravý" recept na jejich rozvoj, nyní oznamují, že od toho upouštějí. Afghánistán se stal příkladem toho, jak "efektivní" je notoricky známý model budování státu.
O tom, co bude považováno za "přispívání k nestabilitě", se rozhoduje ve Washingtonu. Například v Libanonu to bude Hizballáh, kdežto kurdské síly sebeobrany v Sýrii, které jsou v Turecku považovány za teroristickou skupinu a v samotné Sýrii za ozbrojenou opozici, na seznamu pravděpodobně nebudou.
Američané označují cíle své strategie jako "rozvoj a/nebo posílení místních, národních a regionálních systémů včasného varování a akčních plánů v rané fázi na základě preventivní diplomacie".
Připomeňme, že "preventivní diplomacie" není nic jiného než soubor verbálních výhrůžek vůči někomu.
Mírnější definice OSN Preventivní diplomacie:
"diplomatická akce zaměřená na předcházení rozdílům mezi stranami, zabránění přerůstání existujících rozdílů do konfliktu a omezení šíření již existujícího konfliktu"
by neměla být zavádějící, stejně jako doktrína "Odpovědnost chránit".
Americká "preventivní diplomacie" však bude namířena proti těm zemím a vládám, které nejsou americkými "klienty" (poskoky).
Známé jsou manipulace prostřednictvím nevládních organizací financovaných z Ameriky ("Občanská společnost") a genderových projektů ("Podpora žen ve vedení"). V uvedených dokumentech je na ně také kladen důraz. Zvažují se také metody vyvíjení finančního tlaku, zpravodajství, monitorování a strategická komunikace.
Posledním dokumentem v této sérii je směrnice Pentagonu o neregulérním vedení války č. 3000.07. Uvádí, že neregulérní válečné aktivity budou integrovány s úsilím dalších vládních agentur USA, zahraničních partnerů a vybraných mezinárodních organizací o kolektivní podporu:
- smíšené civilně-vojenské skupiny
- informační strategie a operace k neutralizaci nepřátelské propagandy
- snahy o rozšíření výměny informací za účelem synchronizace činností v oblasti neregulérního válčení a společného chápání operační situace
- integrace kolektivních schopností do společného úsilí
Není těžké tedy posoudit "mírumilovnost" zpracovatelů těchto dokumentů, které formulují strategické zájmy USA z hlediska "stability" v americkém pojetí.
Autor: Leonid Savin, mezinárodní politolog
Zdroj: Fond Strategické Kultury
Překlad: Michal